13. 1. 2024 Mezinárodní sčítání vodních ptáků 2024 Berounka

 
Po letech opět alespoň chvilku zima jak má být. Zamrzlé rybníky, většina ptáků na nezamrzlých řekách a po týdnu, kdy teploty leckdy dosahovaly i -12 °C bylo dnešní sobotní (13. 1. 2024)  Mezinárodní sčítání vodních ptáků konečně opět zajímavější než zimy předešlé.

 

 

Za DES OP a Záchrannou stanici živočichů Plzeň vyrazily na sčítání 56 km řeky Berounky z Plzně až do Zvíkovce tradičně čtyři posádky ve čtyřech kánoích.

 

 

Od soutoku ř. Mže s Radbuzou z Plzně od Štruncových sadů až k mostu do Dolan jel svůj úsek v sobotu dopoledne již tradičně v kánoi sám kolega a ornitolog (voják v záloze) David Melichar.

 

 

 

Z Dolan do Olešné,  nejdelší a nejnáročnější úsek, letos jeli manželé a zkušení členové DES OP Marie a Martin Süssovi. I oni si to náramně užili a viděli spoustu zajímavých ptačích druhů než kdykoliv jindy. Navíc Marie zpracovává všechna sečtená data, a tak díky ní máme už dnes alespoň základní počty námi prokázaných ptáků.

 

 

 

Úsek od Olešné do Rakové pak sčítal zkušený vodák Josef Boháč s naším Davidem Martinovským na přídi. Ti se toho nebáli, peřeje a jezy převážně sjížděli, a tak není divu, že David přijel lehce ztuhlý v ledovém krunýři.

 

 

 

Poslední usek řeky Berounky od Rakové až do Zvíkovce pak jela již tradiční dvojice Miloš Paisker st. a Magdalena Berkovská. Jejich úsek patří k těm nejzajímavějším, takže morčáci, volavky, orli.

 

 

 

I přesto, že zejména poslední týden bylo počasí na sčítání vodních ptáků ideální, sobotní silný a studený vítr v kombinaci s teplotou pod bodem mrazu s poměrně rychlým průtokem a zledovatělými břehy po původně rozvodněné řece potrápily všechny posádky. 
 
Zhýčkaní průběhem několika málo posledních a převážně teplých zim jsme zapomněli, jak je složité se po šikmé ledové ploše dostat k pevnému břehu a bezpečně se vyškrábat z kánoe na břeh.

 

 

Co se sečtených druhů a počtů ptáků týká, tak krom divokých kachen, kormoránů, volavek bílých a popelavých, byla opět viděna i hejnka morčáků velkých, sem tam hohol severní, orel mořský, ledňáček říční. Předběžně na námi sledovaném úseku bylo sečteno: 1682 kachen divokých, 1084 kormoránů velkých, 123 labutí velkých, 204 morčáků velkých, 66 volavek popelavých, 42 volavek bílých, 16 orlů mořských,  15 ledňáčků říčních, 6 slípek zelenonohých, 6 potápek malých,  20 hoholů severních, pár hvízdáků euroasijských, jedna zrzohlávka rudozobá, 4 x konipas horský atd.

Děkujeme i kolegům, kteří nám spočítali dvě hejna labutí mimo vodní hladinu, a to u Nadryb (Tereza a Adam Liškovi) a u kostela Petra a Pavla před Zvíkovcem (Olga Štěpánková).

 

 

 

Celkové počty námi sečtených ptáků nijak nevybočují z běžného standardu za posledních 20 let, přičemž bylo znát,  že ptáci jsou stažení na řece poměrně ze širokého okolí.
 
Z dlouhodobého pohledu na jednotlivé populace sčítaných druhů vodních ptáků sledujeme bohužel spíše jejich pokles, což může souviset jak s celkovým úbytkem ptactva všeobecně, tak i s oteplováním v rámci Evropy.
 
Zároveň se však může jednat i o subjektivní pocit, přičemž získaná data z námi sčítaných úseků se musí ještě zpracovat, dát do širšího časového kontextu a vyhodnotit i v rámci  jiných lokalit, ČR či Evropy.