11. 8. 2026 Pomotaní motáci

Když jsme od skupiny „Stop sečení srnčat“ obdrželi 8.6. 2026 informaci o nálezu sekáním ohroženého hnízda motáka lužního v poli s jetelem nedaleko Mokrouš u Tymákova, nikdo z nás nepochyboval o tom, že motáci naši pomoc prostě potřebují.
 
Vyrazili jsme tedy s kolegou Milošem Paiskerem na místo, abychom situaci ověřili. Přesné souřadnice nálezu, fotografie i ostrůvek jetele uprostřed čerstvě posekaného pole jsme našli téměř okamžitě.

 

 

Ještě než jsme k hnízdu došli, provedli jsme šetrnější kontrolu dronem, přičemž místo samice sedící na hnízdě vidíme na zemi ležet jen tři čistě bílá vejce. Čekali jsme, čekali, pozorovali hned několik dravců sbírajících hraboše v okolí, ale žádný z nich se k hnízdu nehlásil, nevaroval, nevyháněl nás.
 
Bylo to divné, samice na hnízdě neseděla, samec v okolí také nebyl a motáky lužní jsme na poli neviděli vůbec. No nic, pravděpodobně ruch na poli při sklizni ptáky odradil, snůška nebyla ještě kompletní a motáci snůšku prostě opustili.

 

 

 

Už jsem chtěl z lokality odjet a informovat krajský úřad i kolegy, že záchrana hnízda se nezdařila, když v tom mi kolega Miloš Paisker říká: „Hele, já mám doma líheň na křepelky, co kdybych ty vejce vzal a dal je do líhně?“ Chvilku mě to vrtalo hlavou, ale jelikož jsme v minulosti již tři motáky lužní (ještě s Václavem Langem z Horní Břízy) takhle vylíhli a zachránili, řekl jsem: „Proč ne a nemáme co ztratit.“

 

 

 

Jaká byla naše radost, když za tři týdny kolega Paisker ze tří vajíček úspěšně „vyseděl“, vypiplal a k adopci připravil dvě krásná mláďata :-). Miloš s Leonou si s tím opravdu pohráli, a tak nádherné video motáka, jak se klube z vajíčka, první krmení, druhé krmení, další mládě a další fotografie, jak mláďata rostou, nás potěšily úplně všechny!

 

 

 

 

 

 

 

Souběžně s líhnutím a odchovem už začínáme řešit, kam mláďata těchto u nás vzácných dravců adoptovat a do jakého hnízda je ke stejně starým mláďatům motáků lužních přidat. V Plzeňském kraji jsme však letos žádné hnízdo nenalezli, a tak jako již poněkolikáté žádáme o podporu a pomoc u tohoto druhu předního ornitologa a našeho kolegu Josefa Veselého, který se na motáky lužní specializuje ve Středočeském kraji. Ten nám posílá svého kolegu Tomáše Trnku i s vytipovaným hnízdem motáků lužních, kde je ještě jedno mládě ve stejném věku jako ta naše.

 

 

A tak všichni vyrážíme (28.7.2026) s našimi motáky do obce Teplýšovice u Benešova, kde se ono hnízdo nachází, abychom mláďatům z jetele od Mokrouš dali druhou šanci a vrátili je zpět do volné přírody.

 

 

Čekáme na Tomáše Trnku, poslední krmení před adopcí, okroužkovat a šup na hnízdo k adoptivním rodičům. Když v tom Miloš Paisker říká: „Ty kroužky jsou jim nějaké malé, dává se jim opravdu tato velikost?“
 
To je už na místě i Tomáš Trnka a odpovídá: „Ano, my jim dáváme kroužky ES.“
 
To je divné a opravdu i nedovřený kroužek na noze mláděte je malý. „Ukaž, mají černé jazyky?“ ptá se Tomáš. Nemají a v tom nám to všem došlo! Místo mláďat motáka lužního celou dobu řešíme a u Mokrouš jsme sebrali vejce motáka pochopa, který je výrazně větší!

 

 

 

No tak to je problém a motáka pochopa lze přidat jen k mláďatům motáků pochopů a my všichni jsme nedaleko hnízda motáků lužních.
 
Co teď? Tomáš volá Pepovi a narychlo sháníme náhradní hnízdo pochopů. Naštěstí Josef Veselý má vždycky to, co je potřeba, a tak se přesouváme o 26 km vedle k obci Jankov, kde na hnízdo ke dvěma původním a stejně velkým mláďatům operativně přidáváme další dvě naše.

 

 

 

 

 

Pravda, bylo to již od samého začátku trochu zamotané, ale nakonec se díky Mildovi, Leoně, Pepovi a Tomášovi vše povedlo zrealizovat tak, aby i mláďata motáka pochopa dostala svou druhou šanci. Děkuji všem, co se o to postarali, a teď už je to na motácích, jak si s tím poradí.